Přeskočit na obsah

Racek malý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRacek malý
alternativní popis obrázku chybí
Racek malý (Larus minutus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neoghathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďrackovití (Laridae)
RodHydrocoloeus
Binomické jméno
Hydrocoloeus minutus
Pallas, 1776
Rozšíření racka malého (světle zeleně – hnízdiště, modře – zimoviště, fialově – zatoulanci (závislost na sezóně nejasná)
Rozšíření racka malého (světle zeleně – hnízdiště, modře – zimoviště, fialově – zatoulanci (závislost na sezóně nejasná)
Rozšíření racka malého (světle zeleně – hnízdiště, modře – zimoviště, fialově – zatoulanci (závislost na sezóně nejasná)
Synonyma

Larus minutus (Pallas, 1776)

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Racci malí (Hydrocoloeus minutus) na tahu u Libiny
Hydrocoloeus minutus

Racek malý (Hydrocoloeus minutus, dříve Larus minutus) je malý racek dříve řazený do rodu Larus, nověji vyčleňovaný do zvláštního rodu Hydrocoloeus. Dospělí ptáci měří jen 25 až 27 cm a mají rozpětí křídel 75 až 80 cm. Je to nejmenší druh racka na světě, o třetinu menší než racek chechtavý.[2]

Podobá se vzdáleně malému racku chechtavému, je však výrazně menší. Dospělí ptáci ve svatebním šatu mají černou kápi na hlavě, šedou svrchní stranu křídel bez černé kresby. Spodina křídel je jednolitě tmavošedá (charakteristický znak). Mladí práci mají svrchu na křídlech tmavou kresbu ve tvaru písmene M.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí ve vnitrozemí boreálního pásma Evropy a Asie, převážně na území Ruska. Ve druhé polovině dvacátého století se rozšířil i do Severní Ameriky. Je tažný, zimuje na pobřeží západní Evropy, v západním i východním Středozemním moři, mezi další zimoviště patří Černé moře, Kaspické moře a východní Číně.[2]

Výskyt v Česku

[editovat | editovat zdroj]

Racek malý českým územím pravidelně protahuje na jaře, převážně od konce dubna do poloviny května. V některých letech se objevují i velká hejna (přes 100 ex.). Podzimní tah je rovněž pravidelný, ale výrazně slabší. Obvykle se objevují jednotliví ptáci, kteří mohou vzácně i přezimovat. Hnízdění na českém území se přes některé domněnky nepodařilo nikdy prokázat.

Výskyt v Evropě

[editovat | editovat zdroj]

Evropská populace čítá zhruba 23 000 až 32 000 párů, z toho téměř polovina hnízdí v Rusku. Přehled populace podle států:[2]

Nepravidelně hnízdí také v těchto státech: Spojené království, Německo, Dánsko, Francie, Rumunsko.

Výskyt v Severní Americe

[editovat | editovat zdroj]

Racek malý byl v Severní Americe poprvé zjištěn v letech 1919-1922. První prokázané hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1962 v provincii Ontario (Kanada).[3] Ve Spojených státech hnízdí od roku 1975. Malá americká populace táhne spolu s racky Bonapartovými, zimuje převážně na východním pobřeží od Massachusetts po New York.[2]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b c d Olsen K. M., Larsson H., 2003: Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton University Press, Princeton and Oxford. ISBN 0-691-11327-0
  3. Scott G. A., 1963: First nesting of the Little Gull (Larus minutus) in Ontario and in the New World. Auk 80: 548-549. [1] Archivováno 7. 10. 2008 na Wayback Machine.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]